• dvd_header.png
  • fitclub_header.png
  • stott_header.png
  • stroje_header.png

Novinky na Váš email

Chcete zasílat aktuální informace včas? Nechte si zasílat náš newsletter.

Kontakty

Valerie Peclová
Jírova 2201/21
Brno, 62800
e-mail: info@fitclubvalerie.cz
tel: 775 629 862
IČ: 67582915
č.ú. 1810005/5500

SFbBox by smarthappybirthdaywishes.com

 

 

 

 

O mých těhotenstvích

 

První těhotenství 2000 a porod 2001

V době, kdy jsem poprvé otěhotněla, jsem cvičila pouze aerobic. O power joze nebo pilates se nám zde v ČR ani nesnilo. Už tenkrát jsem měla za sebou kvalitní odborné vzdělání v oblasti kondičního cvičení, cvičila jsem zdravý aerobic, tzv. Low Impact, bez poskoků a nárazů a tak jsem v tomto cvičení pokračovala i během těhotenství, do 28. týdne.

 

Poslední týdny těhotenství mi už na aerobní aktivitu „nezbýval dech“. Velké bříško, utlačovaná bránice a kg navíc mě omezovali v dýchání a tak jsem s aerobicem na čas skončila. Hledala jsem náhradní pohybovou aktivitu, ale bohužel nic jiného než speciální předporodní cvičení se nenabízelo.

Toto cvičení bylo pro mě značně pomalé a do jisté míry i nudné. Procvičování dýchacích technik k „porodním dobám“ mé kondici nepřidalo. Pokud se tedy ohlížím za těmito zkušenostmi, jsem ráda, že dnešní doba nabízí aktivním těhotným ženám zcela jiné pohybové možnosti.

 

Porod – byl velmi dlouhý (20h), vyčerpávající, farmaceutický, s nástřihem, poporodní poranění byla velká a byla nutná i transfuze krve (1,5l). Jirka strávil několik dní v inkubátoru. Byl ale do jednoho roku kojen a vyrostl z něho zdravý a chytrý kluk.

 

Návrat ke cvičení byl dlouhý, trval mi téměř půl roku.

 

Druhé těhotenství a porod 2005

Když jsem s radostí zjistila, že jsem znovu těhotná, bylo mé přesvědčení o tom, že budu opět cvičit i s bříškem celkem jasné. Nechtěla jsem se vzdát nejen aerobicu, ale ani posilovny, kterou jsem navštěvovala ráda a s chutí. Nejdříve jsem se chtěla vzdělat a hledala jsem informace o tom, co a jak je možné cvičit v těhotenství. Bohužel, k mému velkému rozčarování, jsem téměř žádnou literaturu, která by se tímto tématem zabývala, nenašla.

 

Hledala jsem v knihovně, kde kromě klasické těhotenské literatury nebylo k dispozici nic. Dotazovala jsem se tedy na odborné rady v redakci časopisu Muscle Fitness, kde mi bylo profesionály sděleno, že touto tematikou se zabývají okrajově. Redaktorka, která občas přispívala do zmíněného magazínu pár články s cennými radami cvičícím nastávajícím maminkám, byla shodou okolností na mateřské dovolené. Osobní kontakt mi redakce odmítla poskytnout. Ze sebevzdělání nebylo nic. Jak tedy dál? Rozhodla jsem se opět řídit pouze svými pocity a reakcemi svého těla. Mé těhotenství bylo bezproblémové. Žádné ranní nevolnosti, žádné komplikace. Při cvičení v době gravidity jsem využívala svých znalostí anatomie a fyziologie těla.

 

Do konce 12. týdne jsem vedla i kurzy power jógy i přes to, že se v těhotenství nedoporučuje. Zdůrazňuji, že jsem ji sice  cvičila, ale  s vědomím určitých omezení a některé pozice vynechávala. Co se týče aerobicu, vedla jsem lekce bez větších omezení do konce 33. týdne těhotenství. Cvičila jsem choreografii, kliky, hluboké podřepy,  výpady, posilovala paže. Do konce 16. týdne jsem posilovala i břišní svaly a to i na strojích se zátěží v posilovně. Poté jsem s posilováním břicha přestala zejména proto, že leh na zádech začal být pro mne nepříjemný, z důvodu sílících bolestí v bederní části. Velice příjemný byl pro mne strečink. Uvolňovací a protahovací cviky, zejména zad, předešly bolestem, které často pociťuje žena ve vyšším stupni těhotenství v souvislosti s nárůstem váhy. Cítila jsem se při cvičení velice dobře. Vždy se mi zvedla při cvičení nálada a i když kila na mém těle celkem rychle přibývala, měla jsem radost z pohybu, pevných paží, z posílených zad a z protažení celého těla. Myslela jsem si a dnes i z vlastní zkušenosti vím, že je nutné se při cvičení řídit tím, jak vaše tělo reaguje na zátěž. Některé zdroje uvádí, že by tepová frekvence při cvičení neměla přesáhnout 135 tepů za minutu. Sama jsem si tep při cvičení neměřila, ale řídila jsem se frekvencí dechu.

 

Dokud mi nečinily žádné obtíže nádechy nosem a „nezadýchávala“ jsem se při tomto dýchání, cítila jsem se dobře. Jakmile se dech zrychlil natolik, že jsem byla nucena nadechovat se ústy, měnila jsem choreografii v klidnější neintenzivní chůzi na místě s prostorem pro příjem tekutin do té doby, než se dech i tep dostal opět do přijatelné frekvence. Vynechávala jsem poskoky, výskoky a všechny cviky, kde dochází k nárazům a otřesům. Těch bylo ,v dnešní podobě zdravého aerobiku, minimum, takže jsem se v podstatě moc neomezovala. Důležité bylo také necvičit na lačno. Jídlo je ideální rozdělit do 5 – 6 dávek během dne. Nikdy jsem nejedla těsně před cvičením. Velice důležitý je dostatečný přísun tekutin. Nejlépe obyčejná voda. Používala jsem také speciální protinárazovou obuv na aerobic, aby bylo riziko otřesů dělohy opravdu minimální. Hlavně pamatujte, pokud se rozhodnete cvičit i během těhotenství, vždy cvičte pro radost, ne pro výkon nebo redukci váhy! Můj gynekolog mi cvičení nezakázal – jak se to  stávalo běžně těhotným ženám . Dokonce mi poradil, že do konce 12. týdne mohu cvičit vše jak jsem zvyklá. Později už jsem sama cítila a věděla, že musím v něčem ubrat a přizpůsobit se rostoucímu děťátku.

 

Základním předpokladem pro to, abyste mohli také v těhotenství dále cvičit je váš dobrý zdravotní stav, stálá kontrola u gynekologa a respektování jeho doporučení.

 

V každém případě – budoucí maminky – cvičením v těhotenství se připravíte na porod a budete ho mnohem lépe snášet. Po stránce psychické je cvičení prospěšné díky uvolňujícím se endorfinům – hormonům radosti, po stránce fyzické jako prevence křečových žil a zácpy. Také nedochází k uvolňování dna pánevního (po porodu problém se samovolným únikem moči). Po porodu se snáze zapojíte zpět do běžného života a také snadněji získáte zpět svoji původní váhu.

Po 33. týdnu těhotenství jsem se i já musela cvičení vzdát. Paradoxně pro velmi nízký tlak a dýchání. Při cvičení, když jsem se potřebovala hodně vydýchat, jsem jaksi nemohla dodechnout a točila se mi hlava. Jakmile jsem přestala s cvičením, váha šla rapidně nahoru, takže si troufám říci, že pohodové cvičení těhotné ženy, cvičení bez velké intenzity přispívá k udržení kondice a přiměřené hmotnosti. Můj porod proběhl v termínu, byl velmi rychlý a zcela přirozený. Ráno mi začaly kontrakce celkem nepravidelně a s malou intenzitou. Kolem poledne začaly být pravidelnější a během jedné hodiny přešly do zcela pravidelně se opakujících minutových stahů. Cítila jsem se dobře, odvedla jsem syna do školky, nakoupila a uvařila. Mezi tím jsem stále, naprosto v pohodě, stahy prodýchávala a hlavně jsem nikam nespěchala.

 

Sanitka přijela v 15:00 hod. V 15:30 jsem již byla na porodním sále. Za 45 minut se zcela přirozeně bez jakéhokoliv zásahu lékařů (žádné urychlovací přípravky, žádný nucený odtok plodové vody, žádný nástřih hráze) narodila Valinka.

 

Při porodu vážila 3,45 kg a měřila 51 cm. Ihned jsem začala kojit a po pár povinných dnech v porodnici nás s velkou pochvalou propustily domů. 

 

Ráda bych se ještě zmínila o rehabilitační sestře v  porodnici, která má maminkám poradit, jak se znovu dostat do kondice – prostě bída! Trošku jsme se protáhli na postelích, ale rady co dělat doma, jsme se nedočkaly. Já začala s lehkými protahujícími cviky doma, týden po porodu. Po 14 dnech jsem začala s celkem normální intenzitou cvičení. Díky tomu, že jsme měli doma spinningové stacionární kolo, jsem si mohla dopřávat i aerobní – spalovací zátěž – 30 minut intenzívní jízdy a potom posilování paží – s gumou, kliky apod., posilování hýždí a dna pánevního. 1. měsíc po porodu jsem posilovala pouze šikmé břišní svalů. Přímý břišní sval jsem začala posilovat až ke konci šestinedělí, aby nedošlo k trvalému rozestoupení přímých břišních svalů. Nabraná kila šla dolů! Pomalu, ale jistě. Je nutné si uvědomit, že porodní váhu nabírá maminka celých 40 týdnů a nelze tedy vše shodit za pár dní. Cítila jsem se opět velmi dobře. Malá Valinka pěkně papala a přibírala. Tím bych také chtěla vyvrátit špatné informace o tom, že pokud kojící matka cvičí, vylučuje se do mléka kyselina mléčná a miminko prý proto nechce pít.

 

Není to pravda. I můj syn, před pěti lety byl plně kojený do 1 roku i když jsem současně chodila 3x týdně na spinning. A to už je opravdu velká zátěž pro organismus. Nikdy se mi nestalo, že by odmítal mé mléko a stejně tak dcera nereagovala negativně na moji fyzickou zátěž.

Třetí těhotenství 2007 a porod 2008

Po třetí je to už celkem rutina, obzvláště pokud jsem neměla žádné komplikace a problémy. Rostoucí bříško mi dovolilo opět cvičit do 33. týdne těhotenství , celou dobu jsem vedla aktivně lekce power jogy a pilates. Konec těhotenství se proměnil v permanentní únavu a velkých bolestí v zádech se nešlo zbavit žádným způsobem. Při cvičení s bříškem jsem se cítila velmi dobře, ač se power joga těhotným nedoporučuje, mě velmi vyhovovala a nijak zvlášť jsem neměla potřebu se při cvičení omezovat. Dokud jsem mohla ležet na zádech (první trimest), posilovala jsem i břišní svaly.

 

Třetí porod jsem vnímala paradoxně jako nejtěžší, miminko bylo v děloze vzpříčené a hlavička nebyla v porodních cestách. Díky velké zkušenosti porodní asistentky z Bohunické porodnice a mé obrovské vůli podstoupit velkou bolest pro přirozený porod, se nám podařilo během kontrakcí hlavičku miminka do porodních cest dostat, vyhnula jsem se tím Císařskému řezu, a tak se naprosto přirozeně narodilo mé třetí dítě, moje druhá holčička Viktorie. A byla šikovná hned od narození – vážila 3950g a měřila 52 cm. Návrat k fyzické aktivitě byl celkem rychlý. Po ukončení šestinedělí jsem už opět vedla lekce pro veřejnost.

Čtvrté těhotenství 2010

Syndrom jedináčka se na mě podepsal opravdu ukázkově. Už v pubertě jsem si říkala, že není nic horšího, než být jedináček. A protože moje, tehdy i dnes, nejlepší kamarádka byla ze třech sourozenců a já jsem se v její rodině vždy cítila moc dobře , řekla jsem si, že nejlepší bude mít děti čtyři.

„Plán„ se splnil. Čekám čtvrté dítě, je mi dobře, jsem šťastná. Na miminko se všichni moc těšíme – můj muž, Jirka – nejstarší syn, Valinka – prostřední dcera i Viktorka, ta nejmladší.

Mám velký dar a to, že se vždy během těhotenství cítím dobře a nemám žádné komplikace. Cvičím tedy stále vše, na co jsem zvyklá a moje tělo si pohyb pochvaluje. Omezení samozřejmě postupně přichází s rostoucím břískem. Jsem ve 39. týdnu těhotenství 11/2010 a lektoruji lekce pilates, kde posiluji zádové svaly, paže, prsní svaly, pánevní dno a háždě. Pracuji s páteří. V power joze si celé tělo příjemně protáhnu a tak se alespoň na nějakou dobu zbavím bolesti zad, která mě celé těhotenství provází.

Tato fotografie byla pořízena v listopadu 2010 ve 40. týdnu mého těhotenství, v den , kdy jsem před porodem naposledy lektorovala komerční lekci pilates. Se mnou je na ní dalších 5 aktivních těhulek a ostatní – netěhotné :) věrné klientky Fit clubu Valerie

Dne 27.11.2010 v 16,19 h se nám narodila Rosalie. Pěkné míry 3830g+53 cm :) Porod byl krátký, fyziologický, přirozený a ambulantní. Naše holčička je zdravá, krásná, klidná a moc hodná.

Čtvrtý porod 2010

byl plánovaný jako ambulantní. Hlavním impulsem byla obava z pobytu na oddělení šestinedělí,kde mě neustálá přehnaná péče dětských sester, které tvrdošíjně trvají na vážení a zapisování váhových přírůstků a počtu použitých plenek, vždy velice obtěžovala a dováděla až do stresových situací, když nebyl zápis dle jejich gusta. Dle mého není nutné dodržovat nějaké tabulky, ale pozorovat dítě, zda je spokojené a klidné. To závisí vždy na psychické pohodě matky. Věděla jsem , že pohodu budu mít pouze doma a tak jsem se začala před porodem zajímat, jaké jsou možnosti ohledně odchodu domů z porodnice, v co nejkratším čase. Měla jsem kontakt na maminku, které se podařilo odejít už 24 hodin po porodu a to z Bohunic. Ale když jsem se seznámila s další maminkou, která byla doma, ve své posteli, už po třech hodinách po porodu, věděla jsem, že to je to, co chci. Typ tedy padl na porodnici U milosrdných bratří.

Čtvrtému porodu předcházelo i několik dalších obav. Základní byla, po zkušenosti ze třetího porodu, ta se vzpříčenou polohou plodu v děloze. ( Ačkoliv jsem to vůbec netušila, u třetího porodu ,v první době porodní se mi miminko přetočilo a místo způsobné polohy hlavou dolů, si lehlo hlavou na pravou stranu a nožkami na levou. Jen díky zázračné porodní asistence, která uměla dítě při kontrakcích vnitřně přetočit, jsem porodila normálně, přirozeně a bez zásahů. Kdyby mi nepomohla, skončila bych na císaři :( ).

Takže jsem stále přemýšlela, jak tuto situaci případně ošetřit . Snažila jsem se kontaktovat i zázračnou porodní asistentku z bohunické porodnice a zkusit se s ní domluvit na její přítomnost u mého čtvrtého porodu, ale neozvala se mi. Po konzultaci s homeopatkou, jsme „sichrovaly“ polohu hlavou dolů, ke konci těhotenství ,Pullsatilou. Hlava nakonec tedy byla dole a já šťastná, že si nakonec ten císař nevyzkouším.

Upnula jsem se celkem hodně k prvnímu termínu porodu ( dle ultrazvuku 22.11. ) a věřila jsem , že do tohoto termínu porodím. Nestalo se, a tak jsem musela po tomto termínu už každý druhý den na kontrolu do porodnice na monitor. Ten byl v pořádku, snad jen 2 x se stalo, že se personálu zdálo, že vynechává, ale nebyli si jisti, zda zlobí technika nebo jestli se děje něco v děloze. V sobotu 27.11. jsem odjela opět na další monitor do porodnice U milosrdných bratří s tím, že mi ráno lehce odtekla plodová voda, bez kontrakcí. Po vyšetření mi řekli, že se porod zatím nechystá, ale že si mě už v porodnici nechají, což mě vůbec nepotěšilo. Doktor doporučil zátěžový test, kdy je vpravován do žíly ,ve velmi malém množství, oxytocin a pozoruje se, zda se porod začne rozbíhat. Bohužel se nic nestalo, a tak jsem byla přijata na gynekologické oddělení, manžel mi přivezl tašku a kopec časopisů. Tento stav se mi nelíbil, čekání a pobyt v porodnici mi nevyhovoval. Telefonicky jsem tedy opět konzultovala svůj stav s homeopatkou, která mi doporučila užívat Adres racemosa po hodině, to bylo 13 h.. Zásobu homeopatik ,vhodných k porodu, jsem měla s sebou , a tak jsem si kuličky ihned vzala. Do půl hodiny mi začaly kontrakce, které se stupňovaly. Porodní asistentka mě vyšetřila a dověděla jsem se, že jsem otevřená na 4 cm – bylo 14,30 h. Hned mě přijali na porodnické oddělení do porodního boxu. Ve 14,45 h jsem zavolala manželovi a v 15 h. už jsme byli spolu. Kontrakce krásně nastupovaly a sílily, brala jsem stále homeopetika po půl hodině a otvítala jsem se tak, že jsem kolem 16 hod začala tlačit. Rodila jsem v sedu, na stoličce, moderní s polstrováním i s opěrkou pro partnera, který sedí za rodící ženou a ta se o něho může opřít. Manžel byl klidný a trpělivý a víc ani není třeba. V 16,19 h se Rosalka narodila. Krásné míry : 3860 g, 53 cm. Měla 3 x omotanou pupeční šňůru kolem krčku, to mělo za následek vynechávání monitoru, ale byla naprosto v pořádku. Malou mi položili na břicho, po přestřižení pupeční šňůry ji zvážili a změřili na pultíku vedle mě. Po porodu bylo nutné šití hráze, jeden steh, které se odehrálo ve vedlejším sále, kam jsem přešla. Rosalka byla stále s námi. Zůstali jsem na porodním boxu ještě dvě hodiny a já jsem se chystala k odchodu domů. Byla jsem samozřejmě unavená, ale celkově jsem se cítila dobře. Snědla jsem večeři a požádala sestru, aby mi přinesla oblečení. Lékař gynekolog i pediatr s naším odchodem souhlasili. Bohužel jsem začala více krvácet a udělalo se mi zle – nízký tlak a slabost. Rozhodla jsem se tedy nakonec, že v porodnici zůstaneme přes noc. Na oddělení šestinedělí bylo příjemně, jelikož jsem tam ležela jen s jednou další maminkou. Všude byl klid a tak jsem si odpočinula. Krvácení přestalo a po ranní vizitě si nás manžel odvezl domů. Doma je doma, neměnila bych za pobyt v porodnici. Ve vlastní posteli a s ostatními dětmi mi bylo dobře. Vyhnula jsem se přepečlivé až obtěžující péči sester – kolik váží mimi, kolik jste nakojila, kolik jste počůrali plínek a kojila jsem doma, bez váhy a zapisování, dle potřeb mimi. Screening nám udělal pediatr, potřebné papírky k odběru krve z patičky nám prodali v porodnici za 100 Kč. Na kontrolu kyčlí jsme zajeli s mimi po týdnu. Pediatr si nás přebral ihned do péče, za jeho příjezd do bytu jsme nic nehradili, na což jsme ale byli připraveni. TBC se od listopadu 2010 neočkuje, takže tímto jsme měli veškerá potřebná vyšetření za sebou a tvrdím, že kvůli nim není nutné zůstávat v porodnici 3 nebo 4 dny. Pátý den po porodu měla Rosalka zpět svoji porodní váhu a pět týdnů po porodu už 4,5 kg.

K ambulantnímu porodu je potřeba:

  • potvrzení od pediatra, že přebírá narozené dítě do své péče dříve jak 72 hod. od porodu.
  • vyzvednout si v porodnici screeningové papírky na odběr krve
  • a také doporučuji na tuto skutečnost upozorňovat lékaře již při vyšetřeních a docházce do porodnice před porodem. Zapíší si to do vaší karty a personál ví, na čem s vámi je … :)

Pupík jsme nechali zaschnout a odpadl sám od sebe asi po 3 týdnech, nepoužívali jsme ani líh, pouze se Rosalka nemohla máčet ve vodě, což se stejně nedoporučuje. Pupíček má moc krásný, kyčle v pořádku, je hodná a klidná a pěkně papá a přibírá.

Po porodu doporučuji Arniku, napomáhá velice celkovému zotavení, i při hojení poranění hráze.

Všem maminkám přeji klidný porod s hladkým průběhem ( bez bolesti to nejde ) a chápající a vstřícný zdravotnický personál. Vždy je to jen O ČLOVĚKU, na kterého narazíte.

Milé budoucí maminky, přeji vam i vašim dětem hodně zdraví a štěstí. Obraťte se na mě kdykoliv, pokud budete mít dotazy týkající se cvičení v těhotenství nebo po porodu.

Valerie